Lidé, pracující v PR a marketingu, to vědí. Já to na začátku své kariéry vůbec netušila. Některé rozhovory (ty psané) někde často a někde občas nepíšou lidé, se kterými se ten rozhovor dělá – ředitelé, předsedové apod. Když jsem se to poprvé dozvěděla, tak mi vybouchla hlava. Dodnes si pamatuji výraz mojí tehdejší kolegyně, jak mi říká: To sis přece nemyslela, že si to píše sám?! Na to nemá čas…
Jasně, věděla jsem, že každý má svého poradce, ale že za ně odvádí celý rozhovor, to mi přišlo jako podvod. Já byla tak naivní 🙂
A pak to jednou přišlo. Míšo, napište prosím rozhovor s XY o udržitelnosti. Hlavou mi běhalo milion myšlenek: Jak mám napsat ve svých 25 letech rozhovor za pána důchodového věku, se kterými mám dost odlišné názory? Přišlo mi to neudělatelné. A také to nedopadlo. Snažila jsem se zbytečně. Nikdo mi také neřekl, jak na tento speciální formát. Jak napsat text za někoho jiného?? Tohle nejsou daně nebo nějaká exaktní věda. 1+1 se rovná vždy 2. Ale psaný text se takto jednoduše vyřešit nedá.
Druhý pokus
Po druhé jsem se s tímto setkala, když jsem již byla trochu zkušenější. Tentokrát mi téma bylo o dost bližší a měla jsem se na koho obrátit o pomoc. Už mě bohužel/naštěstí opustily počáteční iluze, a také jsem naštěstí měla jistý překryv názorů s člověkem, za kterého jsem rozhovor psala.
„Nejdřív si v monitorovacím systému najdi co nejvíc rozhovorů na dané téma, kterou ten/ta dával,“ řekla mi zkušenější kolegyně. Hledala jsem a zapisovala jsem si slovní obraty a oblíbená slova. Překvapilo mě, že tam opravdu byly věci, které já nepovažuji za důležité a nikdy by mě nenapadly. Ale pro toho člověka asi jsou, takže jsem si pokorně zapsala body.
Když jsem si nebyla jistá, koukla jsem na fotku dané osoby a říkala si, co by na to asi řekl/a. Každopádně se to povedlo. Já měla radost a nebylo mi u toho tak špatně od žaludku.
Jedna věc je navíc podstatná. Pokud známe někoho, za koho máme psát rozhovor osobně, může se stát, že jeho osobní názor je trochu odlišný od toho, který vysílá do médií. Proto je to opravdu kumšt.
Je to disciplína sama o sobě. Samozřejmě ve většině případů si to ten opravdový respondent přečte a udělá pár úprav. Ale také to někdy čte jenom jeho sekretářka.. (no shame)
P.S.: třeba to časem budou dělat roboti.. 🙂
