Já jsem na to expert. Ranní meditaci a zuby zvládnu každý den bez výjimky. Ale ostatní musím občas trochu tlačit. Hlava jede na plné obrátky: stejně nikam nejdeš, tak proč si česat vlasy, proč nezůstat v pyžamu. Proč uklízet stejně nikdo nepřijde..
Můj vánoční dárek mi změnil život. Bezdrátová sluchátka. Když už je moje mysl hodně hlasitá a kreativní v tom, proč bych se dneska měla na všechno vykašlat a zůstat v posteli – zapnu si písničky.
Taková průměrná písnička má tak 3-4 minuty. Co stihnu za tuhle písničku? Stihnu se učesat? OK, dobře.
A co když stihnu mnohem víc a pak už se budu moci válet…
Asi víte, jak to skončí 🙂 Nejtěžší je začít. A většinou když už začnu, tak pokračuji dál a dál. Nabalujou se na to další věci, protože jsem už začala a cítím se dobře. Hlavní je přehlušit ten bzukot v hlavě -aa-
Funguje to samozřejmě i s podcasty, ale na začátku je lepší pustit si tu tří minutovou písničku a říct si, že jsou to jen tři minuty. A i ten nejlínější mozek řekne: Dobře, na ty tři minuty ti povolím něco dělat, i když se ti fakt nechce 😉
Pro pokročilé
Vyšší level, který jsem pak praktikovala v covidu, tzv. Beat the clock. Je to populární americká hra, kdy se hráči snaží stihnout úkoly v zadaném čase. Tady se můžete podívat na 2:30 dlouhé video pro lepší představu.
Život je i tak občas záživný, tak proč si takovou úlohu jako je třeba uklízení nezkusit hravou metodou. Je to spíš maskulinní přístup, ale když to funguje…
Hrála jsem to s dětmi jako vedoucí na táboře. Nechtělo se jim uklízet a já pro to měla fakt pochopení. Sama už jsem si několikrát v běžném životě uklízečku zaplatila. (ne na táboře :D) A tak jsem jim nabídla, že si dáme nastavíme minutku na 5 minut a uvidíme, kolik za tu dobu stihnou uklidit. Když jsem za těch 5 minut přišla, děti ještě běhaly po pokojíčku a navzájem se úkolovaly, co by ještě mohlo být lepší. Najednou to byla hra. Najednou to byla zábava a ne opruz. Každý mi chtěl dokázat, kolik toho za těch 5 minut stihne a výjimkou nebyla ani slova typu: Míšo, ještě nechoď, potřebuju ještě minutku.
Všichni jsme tak trochu děti a všichni si můžeme hrát. Ať už je to úklid nebo vaření či jiná práce, do které se nám fakt nechce. Díky paní Montessori. 🙂
P.S.: Hlavně k sobě buďme laskaví!
