Pokaždé, když někam jedeme, tak mám takovou svojí softlife přípravu. 😀 Asi tak měsíc před odjezdem jsem začala sledovat hashtag #budapest na Instagramu a začala jsem si ukládat printscreeny hezkých fotek a míst, kam bychom mohli zajít. Také jsem dřív, než jsme tam přijeli zkoukla na Googlu: top instagram places in Budapest a můžu vám s klidem v duši říct, že těm místům jsme se téměř vždy vyhnuli. Stojí se tam totiž fronty na fotku nebo reels. Neuvěřitelné bylo, když se na jednom takovém místě nějaké Japonky svlékaly do letních šatů jen kvůli fotce. Já jsem je pozorovala ve své zimní bundě a kozačkách v teple Starbucksu 😀
Tento incident se stal na asi nejkrásnější památce v Budapešti – Rybářské baště. Já jsem kvůli ní musela vystoupat ten ukrutný kopec, opravdu asi 10 minut kolmo nahoru a místy jsem vypadala, že někoho zabiju. 😀
Ale opravdu to stojí za to. Samozřejmě se tam dá dojet taxíkem, které jsou v Budapešti snad i o trochu levnější než v Česku. Jezdí tam výhradně Bolt, Uber je v Maďarsku zakázaný. Jede tam i hromadná doprava, pokud se nechcete zpotit a nastydnout jako my. Ale říkala jsem si „Aspoň ti to karamelové machiatto bude víc chutnat.“ Potom co jsme sebrali dech ve Starbucksu, který je součástí památkové zony, jsme šli omrknout Rybářskou baštu. Nahoru jsme nešli – stála tam, jak už jsem psala, fronta influencerů.
Hned vedle ale bylo krásné místečko, kde nestál nikdo a odkud máme krásné fotky. Budapešť je také výborné místo na trik s přiblížením vzdáleného pozadí. Na iPhonu začnete přibližovat fotku a zároveň couvat dozadu asi do 2x zvětšení. Výsledkem je přiblížené pozadí. 🙂
Kavárna snů
Když už utrácíme za něco peníze, chci mít jistotu, že to bude stát za to. Když jsem viděla svojí maďarskou kamarádku, která na Instagramu přidala kavárnu Parisi Passage, musela jsem tam jít. Něco tak krásného jsem nikdy neviděla. Za dva flat whity a 4 makronky jsme tam nechali asi 400 Kč i s dýškem. To se platí v Maďarsku v každé restauraci nebo kavárně povinně. Většinou činí 14 %. Jednou nám dali na výběr, jestli chceme 14 % nebo 16 %, takže jsme samozřejmě dali 16 %, protože by nám to za prvé bylo trapné a za druhé jsme byli moc spoko. Jinak zpátky ke kavárně v Hotelu Parissi – cítila jsem se jako v pohádce a už můžu prohlásit, že jsem byla na toaletě, kde měli zlaté kliky, hihi.
Kavárna se jmenuje Párisi Passage Restaurant a je součástí hotelu Párisi Udvar Hotel Budapest, který dokonce vyhrál nějakou architektonickou cenu. Míst na sezení tam moc není, protože mají rezervovaná místa pro hotelové hosty. My jsme měli štěstí, ale hodně lidí po nás muselo odejít.
Nechci, aby to působilo, že jsem celou Budapešť seděla v kavárně, ale docela nám pršelo. Takže zase tak daleko od pravdy to také nebude.. Každopádně jít se podívat na parlament, Baziliku svatého Štěpána a trh je podle mě povinnost. Doporučuji si na trhu nakoupit dárečky pro rodinu – koření, pištu nebo různé klobásky. Já jsem si tam koupila do salátu med s lanýžem a je úžasný. Akorát pozor – ceny u vstupu jsou vyšší, než když pokračujete dozadu do tržnice. V těch maďarských forintech (HUF) to je někdy i o několik stovek, takže si toho člověk všimne. Pro zjednodušení jsem počítala, že 1000 HUF je asi 60 CZK – i když reálně je to asi 63 Kč. Dalo se tu platit i kartou, ale vyměnit si 50 euro za 18 000 HUF, je zajímavý zážitek.
Sekáče lepší než fashion street
Vím, že Maďarsko není zrovna proslulé svou módou, ale nakoupit se tu dá. Tzv.: Fashion street bych klidně vynechala, protože jestli čekáte Pařížskou, tak té to ekvivalent rozhodně není. V centru ale najdete obchod Home of fashion, kde prodávají módu lokální návrháři a to je moc příjemná zastávka. Zamilovala jsem se tam do jedné kabelky od maďarské značky Mazina.
Doporučit můžu také jeden sekáč – spíše se sportovním oblečením. Jmenoval se Alterego-Premium Brands Second Hand a nachází se kousek od New York Cafe – kavárny, která dostala ocenění nejhezčí kavárny na světě v roce 2011. Jak ale zjistíte na Googlu, má hodnocení 4,1/5 a většina lidí si stěžuje na obsluhu. My jsme tam nakonec nešli, ale fronta tam byla vždy, když jsme šli kolem. V průvodcích je tato kavárna doporučována, ale to bych šla raději do kavárny Four Seasons s názvem KOLLÁZS – Brasserie & Bar, kde je nádherný interiér s výhledem na hradní čtvrť, která leží přes most na kopci. Cenově to navíc vyjde na stejno nebo dokonce levněji a nestojí se tam fronty.
Michelinka u dálnice
Tak a teď konečně ta slíbená michelinská restaurace. Od té doby, co na TV Nova vysílají nový pořad s Pohlreichem, jsem si začala říkat, že bych si do nějaké oceněné restaurace zašla. Nějak jsem asi ale ještě nedošla do bodu, kdybych za něco chtěla dát takovou hromadu peněz. Jak to ale občas bývá – věci, které necháme osudu, se splní nejen rychle, ale také způsobem, který bychom sami nevymysleli.
Jeli jsme tedy z Brna do Budapešti a tak kolem poledne na slovensko-maďarských hranicích jsme dostali hlad. Tak jsem začala hledat kolem dálnice restaurace, protože zaplácnout se na benzínce není úplně můj styl. Do Google Maps jsem zadala filtr hodnocení 4/5 a vyšší a „otevřeno“ a začaly mi vyskakovat restaurace. Díky tomu, že Google Maps využívám dlouho a místa, která chci navštívit, si ukládám, ví Google přesně, jaké podniky se mi líbí. Takže najednou mi nabídl Platán Bisztró v městečku Tata, asi 7 minut od dálnice.
Restaurace měla dvě michelinské hvězdy. A tak jsme tam zastavili. Co vám mám povídat. Krásný, voňavý interier s výhledem na jezero a nejlepší jídlo v mém životě. Mohli jsme si dát degustační menu, ale my si vystačili s obědovým menu a za polévku, hlavní chod a dezert pro dva lidi jsme i s dýškem platili 26 000 HUF, což je v přepoštu asi 1 634 Kč.
Měla jsem kachnu s polentou, kapustou a čočkou, a ikdyž to zní zvláštně, byla to naprosto božská kombinace. Přítel měl nějakou maďarskou specialitu – maso se zelím. (Ale nejlepší guláš jsme měli v Budapešti v restauraci Cafe Vian – jen taková malá odbočka.)
V michelince, která byla v městečku Tata, velkém asi jako Jindřichův hradec, nám dezerty tak zachutnaly, že jsme se v restauraci zastavili i po cestě zpátky na Prahu, hihi. Bylo to hodně zlobivý. Říkala jsem si, že někdo zastavuje na benzínce a já zastavuju jen tak btw na kávu v michelinské restauraci… 😀 Trochu jsem se styděla, ale žijeme jenom jednou.
Termály a oblouk
Upřímně asi bych to bez těchto zastávek přežila, ale termály jsou příjemné zpestření po celém dni. Za tři dny v Budapešti jsme totiž nachodili asi 40 km. Takže jsme za odměnu byli v těch nejslavnější lázních Széchenyi, kde bohužel není úplně čisto, takže si určitě musíte vzít s sebou boty. Ale zajít si tam třeba 3 hodiny před zavíračkou, když se ještě brzy stmívá, je moc romantický zážitek.
Po cestě na obytování je to hezká procházka do centra slavnou ulicí Andrassy utca, která začíná právě obloukem a pokračuje do centra lemovaná ambasádami a luxusními obchody.
