Živý vstup v rádiu byl první mediální výstup, který jsem ve svém životě měla. Dnes už vím, co bych chtěla vědět, před svým první vstupem a co jsem třeba tak úplně nevěděla. A to se pokusím předat v tomto článku.
První věc je samotná příprava. Říct příteli, kolegům atd., že mám živý vstup po telefonu a že na mě za žádných okolností nemají mluvit. Málokdo totiž ví, že se dnes už na menší mediální vstupy hosté do studia nezvou. A tak je potřeba to říct předem a předejít tak nepříjemnostem. Někde se ideálně zavřít. Vypnout všechny budíky, aplikace apod., ale zároveň být na signálu a na příjmu, aby se mi z rozhlasu dovolali. Apropo nabít si mobil a nastavit si, že v případě dalšího příchozího hovoru jste nedostupní 😉 Z redakce mi někdy volali o 3 minuty dříve, než slíbili, někdy i o 5 minut později, takže je dobré mít vyhrazený čas před i po.
Druhá věc byla, že jsem vůbec nevěděla, jaké to je dělat živý vstup po telefonu. Že mi z redakce zavolají, připojí mě do vysílání a já budu čekat až se z druhé strany ozve: a to už je otázka na Michaelu Váňovou… Dobrý den…
Nojo, jenže vy před tím slyšíte svého předřečníka a třeba ještě zprávy atd. Proto mám první větu vždycky napsanou a tu v 99 % vždy přečtu. Je to takový odrazový můstek, který když bych se zrovna zaposlouchala do hosta přede mnou nebo do zpráv, tak mě hned vrátí zpět do mé role a tématu.
Na tohle jsem přišla až časem, ale stejně jako nás učili na hudební nauce, noha přes nohu a nahrbená záda brání přístupu vzduchu a hlas prostě nemůže fungovat, tak jak by měl. Proto doporučuji si sednout na židli bez koleček, sednout si na sedací kost ne na ocásek a uvolnit ramena. Mě se osvědčilo zvednout ramena úplně až k uším a pak je povolit. Je to takový příjemný rituál, kterým pomyslně shodím všechny obavy. A bránici tak nic nebrání, aby odváděla svůj výkon.
Třetí věc, při vstupu po mobilním telefonu nevidíte moderátora. Nevidíte jeho obličej, někdy z předešlého rozhovoru cítíte, jakou má asi náladu. Stalo se mi, že byl z mého předřečníka trochu naštvaný a to nebylo příjemné…
Proto mám obecně radši televizi, protože se tam bavíte s člověkem z masa a kostí, který vám většinou průběžně dává nějakou zpětnou vazbu třeba pokynutím hlavy, že poslouchá a že rozumí. To u vstupu přes mobil není. A mě to ze začátku docela trápilo. Snažila jsem si představit, že volám kolegyni z tiskového oddělení, se kterou jsem vstupy trénovala, ale trvalo mi několik vstupů, než jsem se do toho dostala.
Příprava je základ – tip č. 4
Zažila jsem živý vstup s otázkami i bez otázek. Celkově bych asi řekla, že je lepší mít otázky předem. Paradoxně můj první vstup bez otázek v rádiu dopadl celkem dobře, měla jsem víc pocit, že s někým telefonuju a víc jsem naslouchala 🙂 Pokud ale otázky máte, nesmí být v žádném případě slyšet, že odpovědi čtete. Moderátoři na to mají čuch a většinou, když se jim zdá, že to máte moc snadné, hodí vám tam nějakou otázku, která není na seznamu.. Na to se taky připravujeme, brainstormujeme, jaké negativní otázky mohou přijít a vždy mám před sebou papír se statistikami, kam mohu rychle nahlédnout. V záloze mám pak nějaké slovo/větu ve smyslu: Takže…. To je dobrá otázka.. – mezitím si daný údaj najdu očima a pak pokračuji v odpovědi. Pokud máte někdo optimálnější řešení, budu ráda za sdílení.
Co je velmi důležité, vždycky můžete říct: „Pro tuto odpověď bohužel nemám dostatek informací.“ Nebo tohle nevím. Je to lepší než říct nějakou blbost.
Ještě jedna drobnost na závěr, pokud máte dlouhé vlasy, bezdrátová sluchátka možná nejsou optimální. Jednou jsem je měla a slyšela jsem svoje vlasy v záznamu. Mám tedy většinou drátová, aby mě nic nevyrušovalo a lépe jsem se soustředila. Mikrofon mám tak navíc v optimální poloze vůči puse.
Potom, co jsem poprvé vyběhla v monitoringu, jsem si navykla na svůj hlas více a více. Více o tom, jak se zlepšovat v článku Jak si zlepšit mluvený projev brutálně a zdarma.
